Životní vítězství

26. března 2010 v 17:48 | Werí :)
..
Takže, tohle je úplný zakončení předchozí povídky, jen tak pro ty, co to zajímá :D..stejně to nikdo nečtete :D...takže jestli to někdo přečet, díky za trpělivost, máte jí neskutečnou :D



Jestli vás zajímá jak dopadla moje léčba, tak zdařile. K recidivě jsem se nedostala. Dostudovala sem střední školu a teď stojím tam, kde jsem si sama sebe ještě před pár lety nedokázala představit. Před lékařskou fakultou, na kterou jsem udělala příjmačky jako jedna z nejlepších. Možná mě teď čeká jiný život a možná… se jednou setkám i se svým otcem. Kdo ví…

Asi by vás ale všechny zajímalo, jak to vlastně bylo na škole. No, mezi náma, nebyla to žádná brnkačka. Moje dřívější sebevědomí bylo to tam. Byla sem prostě jen zlomená tichá holka, která s okolím prakticky vůbec nekomunikovala. O to víc sem se ovšem soustředila na učení, který mě překvapivě hodně bavilo.
Nikdo si mě tam nevšímal a já sem byla spokojená. To ale nemělo trvat jedno.
"Hele, ty seš ta bývalá feťačka že jo? Psali o tobě tenkrát i v novinách," jo, tak takovýhle věci sem slýchávala denně. Netuším, kde se to tam vzalo, ředitelka mi slíbila naprostou diskrétnost, ale evidentně si někdo našel jinou cestu. Někdo tenkrát vyhrabal i ty starý noviny, kolovaly po škole. Když sem je po dlouhý době viděla, úplně jsem se zděsila. Ta holka sem prostě nemohla bejt já. Bylo to těsně potom, co mě našli venku, přes celou půlku obličeje sem měla podlitinu, dost natrženej ret a modřina na oku mi hrála všema barvama, k tomu eště ta ruka v sádře. Otřáslo to se mnou. Nikdy sem ty noviny neviděla a bylo to lepší, tenkrát sem nebyla nic jinýho, než troska. Jenže, co jsem byla teď? Neslyšela sem kolem sebe nic jinýho, než posmešky a rádoby vtipný poznámky.
První semestr sem po večerech jen brečela a nebyla schopná se na nic soustředit. To se mi ovšem povedlo překonat. Znova jsem zabrala v učení a přestala si ostatních všímat. Nejlepší obrana je útok, začala jsem nosit nos nahorů jako dřív. Lidi si na mě trochu přestávali dovolovat. Bylo to tím, že jsem už nevypadala tak zranitelná a uměla jsem bejt dost protivná, vždycky jsem věděla, do jakýho místa udeřit, aby to nejvíc bolelo. Samozřejmě tím myslím slovní formou.
Časem mi ovšem přišlo, že ke mně přímo vzhlížej a já sem nechápala proč. Byla sem dobrá, při všech zkouškách vždycky nejlepší v ročníků, ale tím to být nemohlo. Pak jsem ovšem zaslechla někoho šeptat u skřínek.
"Jo, to je ona, dcera House," zašeptal ten jeden . Ten druhej se ke mně otočil skoro s posvátnou úctou. Jen jsem se na ně ušklíbla a šla si po svých. Nechápala jsem, jak tu moh někdo znát mýho tátu. Ale to bylo právě to, že se mnou nikdo nemluvil. Časem se mi povedlo spřátelit se s takovou tichou dívkou, která taky moc nekomunikovala s ostatníma, ale přesto toho věděla dost. A tenkrát sem všechno zjistila. Ptala sem se jí na House. Začala mi vyprávět, že dřív chodil na tuhle školu a teď je nejznámější a prakticky nejslavnější diagnostik ve státech. Není nic, co by nedokázal vyřešit. Je tu trochu jako legenda, každej by chtěl jednou dosáhnout toho, co on.
Dost mě to zarazilo, věděla jsem, že je doktor, ale ne, že takhle dobrý. Bylo mi jasný, že o mě nemá páru , a tak sem se rozhodla zajít do nemocnice a vyčíhat si, kdy má pohotovost. Byla to jen rutina, ztěžovala jsem si na chřipkový příznaky. Dokázal mě okamžitě usadit a shodit, přesně tak, jako jsem to dokázala já s jinýma lidma. Pak se ovšem začal navážet do, stále ještě viditelných, jizev po mých rukách. To na mě bylo dost, práskla jsem dveřma ordinace a odešla. Nikdo mi to v poslední době nepřipomínal a já jsem za to byla ráda, nechtěla jsem se zaobírat minulostí. Teď mi ale bylo jasný, že bych mu ani nemohla říct, kdo sem. Dcera feťačka, to by z toho měl teda radost.
Po dlouhý době jsem si opět dala trávu, zapálila sem, když sem seděla na lavičce v parku. Hlavu v dlaních a joint v ruce, bylo mi to tak nějak fuk. Nebrečela sem, i když sem měla v očích slzy. Pak jsem si jakž takž začala uvědomovat, co dělám a trávu zahodila. Polilo mě horko a měla sem hroznej strach, ale s pevnou vůlí jsem dokázala odolat čemukoliv jinýmu.
Zase sem se začala starat jen o školu. Lidi už mě prostě brali a nikdo mě neurážel, jelikož moje studijní výsledky byly hodně dobrý.
Konečně byl předemnou čas mejch zkoušek. Nebála sem se, prakticky všechno jsem ovládala výborně. Bavila jsem se nad holkama, který chodili zvracet nervozitou na záchod. Při zkouškách jsem byla suverénně první v ročníku. Tenkrát mě zkoušející řek, že mám děkovat bohu, za svoje geny. Nikdy tu prej neměl holku, která se vyhrabala z heroinový závislosti a pak dokončila medicínu s takovýma výsledkama.
Byla sem na sebe hrdá. Díky babiččinu dědictví, který mi podle závěti připadlo, jsem měla vlastní byt. Pověsila jsem si hrdě diplom na zeď a slibovala si, že tímhle začne nová etapa mýho života. A přesně jsem věděla, do jaký nemocnice půjdu žádat o zaměstnání… všem dokážu, že i holka, která udělala v životě pár chyb, může bejt dobrej doktor!


Jen pro radost :D..u tohohle songu sem to psala xD
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Tak co, líbila se povídka? :P

Výborná :) 71.4% (5)
Mohla bejt lepší 14.3% (1)
Něco bych udělal/a jinak (napiště do komentů) 0% (0)
Děs 14.3% (1)

Komentáře

1 Anjelick Anjelick | Web | 27. března 2010 v 9:48 | Reagovat

Tak když jsi mě včera napomenula,že povídku chválim,ale komentář nedávám,tak to musím hned napravit :D Supr,čupr bombastická povídka :D fakt :D =Đ

2 Potkanka SB,sbénko které tě má moc rádo.... Potkanka SB,sbénko které tě má moc rádo.... | Web | 27. března 2010 v 13:56 | Reagovat

popravdě se přiznám,ještě jsem jí nečetla,ale dneska je sobota,tak snad si na to najdu čas,protže chuť by byla...:-)

3 Potkanka SB,sbénko které tě má moc rádo.... Potkanka SB,sbénko které tě má moc rádo.... | Web | 28. března 2010 v 17:58 | Reagovat

ahojky,jak se máš dnes?

4 Kakačka Kakačka | Web | 31. března 2010 v 20:41 | Reagovat

To je krásný ! Fakt bezvadný ! :) Povedlo se ti to !

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama