2. kapča

25. března 2010 v 19:24 | Werí :)
Nepříjemné probuzení

....


Od tý doby sem si s nima chodila dát špeka skoro každej den. Možná sem to dělala, abych zapadla, ale taky bylo fajn přijít domů a absolutně nevnímat, co mi babča říká. Lítala sem si ve vlastním světě a bylo mi fuk, co po mě chce.
                Vždycky po škole sem šla ven a vracela se domů až pozdě. Babču to fakt štvalo. Slýhala sem hafo výčitek, zákazů a podobnejch, naprosto neefektivních, blbostí. Ve škole to se mnou šlo z kopce, naprosto sem na ní kašlala a známky se rapidně zhoršovali.
                To mi přineslo snad nejdelší zarach, kterej sem kdy dostala… aspoň do tý doby. Jenže z nějakýho zákazu jsem si nic nedělala. Měli sme byt v přízemí, a tak mi nedělalo problémy lízt ven oknem. Jednou sem šla přesně timhle stylem na diskotéku. Byla sem tam vlastně poprví, a tak pro mě všechno bylo takový nový a neokoukaný. I tak sem se ale snažila tvářit sebejistě a světaznale. Už tenkrát sem vypadala starší, než sem ve skutečnosti byla, díky čemuž se na mě upírala pozornost dost kluků. Celkem mě to děsilo, ale s mírou vypitýho vína začaly zábrany rychle padat. Bavilo mě koketovat s klukama kolem a vyloženě sem si pozornost užívala.
                "Hej, vem si tohle, bude to po tom eště lepší," zazubil se na mě Brian a podával mi do ruky nějakej prášek. Chvíli sem si ho jen tak prohlížela a snažila se přijít na to, co by to tak mohlo bejt. Když sem ale viděla zkoumavý pohledy těch okolo, tak sem do sebe prášek hodila a rychle ho zapila vínem.
                Ulevilo se mi, když se nic nestalo, zřejmě to bylo něco neškodnýho. No, myslela sem si to. Během chvilky sem však začala cejtit podivnej pocit. Trochu se mi motala hlava a dostávala sem se do varu. Pamatuju si, že sem se hrnula na parket s nějakýma klukama a neskutečně sme tam pařili. Připadala sem si, že mám tolik energie, že budu moct pařit do konce života.
                Na mým, drogama téměř netkutným, organismus se ale kombinace extáze a alkoholu projevila dost rapidně. Když sem si pozdějc snažila vzpomenout, vybavili se mi spíš jen útržky z parketu nebo od baru. Vim, že tam byl jeden kluk, kterej se kolem mě furt motal, eště mi něco dával a já sem bez podezření  přijala. Potom už si nepamatuju vůbec nic, probrala sem se po pár hodinách na hnusnym záchodě. I přes silnou bolest hlavy, vyschlo v puse a pořádnou zimnici sem se pokoušela uvědomit, kde vůbec sem a poskládat si střípky ze včerejška.
                Zvedla sem a vyšla z kabinky, ve který sem byla, i když né zamčená. Dopajdala sem se k umyvadlu a opřela se o něj rukama. Byla sem celá rozcuchaná s kruhama pod očima. Vypadala sem hrozně. Přesto sem cejtila eště jednu bolest a to o hodně níž, než byla hlava. Při zběžný prohlídce sem zjistila, že moje silonky sou na kusy a že mám na vnitřních stranách stehen zaschlou krev. Žaludek se mi dost zhoupnul, když sem si uvědomila, že sem tady nejspíš skončila s nějakym klukem. Nejspíš právě s tim, co do mě rval to hnusný svinstvo. Nic naplat, musela sem se trochu omejt a upravit, protože mě bylo jasný, že bych už dávno měla bejt doma. Vyšla sem ze záchodů a s šokem zjistila, že tu pořád někdo je. Bylo jen něco málo po pátý ráno a diskotéka se zrovna zavírala. Okamžitě sem z ní taky zmizela, než si mě stih někdo vůbec všimnout.
                Domů sem se škrábala oknem horko těžko, ale přece se mi to povedlo. Neměla sem ale náladu na spaní. První cesta vedla přímo do koupelny, kde sem si potřebovala dát pořádně dlouhou horkou sprchu, abych ze sebe smyla ten hnus dnešní noci.
                Takhle přesně dopadla moje první zkušenost s extází a moje poprvé, na který fakt nebudu vzpomínat se zasněnym výrazem ve tváři. Jak sem eště potom mohla vůbec něco vzít? No, možná se to dozvíte, když budete poslouchat dál.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama